Kulynčiny stránky

Kdesi daleko je malinke lec velmi vzdalene mistecko, kteremu se odpradavna rika ostrov snu. Misto, kam ma pristup jen ten, kdo ma a zna klic ke snum. Je poseto temi nejkrasnejsimi kvitky. Jen sladce kvety ve vanku se kyvaji v zeleni trav, na ktere kdyz oko lidske pohledne, hned jeho srdicko musi se, byt malo, ale pousmat.

 A v takove krase se ocitla mala krasna divenka, jenz tvar mela jemnou jak kvitek pomnenky. A svou nozkou ladnou chuzi pripominala tanecek male vilenky. Ta divka kazde rano pri rozbresku sedavala na nevysokem skalisku, jenz blizoucko brehu vycnivalo z more, nohy sve nechala smacet krupejemi vody odrazejic se od skalisek narazy prilivu. A tise si prozpevovala krasnou melodii, ale slova slyset nebylo, tise divenka hledela pak dlouze do vody a usmevem snad i rybky svolavala, aby se necitila tak sama.  Tak dlouhy cas delala vse kazdickeho rana se slunecnimi paprsky nebo s mraky plnymi deste a nikdy nezapomnela, kdyz domu sla, po vanku poslat polibek do vetru. Nikdo nevedel komu sve polibeni do dali posila a nikdy taky nikomu nerekla. Tazali se ji lide, komu ze patri tolika libosti, vzdy se jen tise usmala a rekla, prece memu princi, komu jinemu, a jiz se ji vice nikdo neptal.

One noci, jenz silna boure nedala devceti spat, se rozhodla ze na utes pujde se podivat. I zahalila se v ruzovy sal a tise z domu vykradla se nikym nepozorovana. Tise bosou nohou kracela v mokre trave, pobrukovala si tutez melodii a pres vsechen necas usmevem zdobila svou tvar. Kdyz k utesu dosla, do dali pohledla, usadila se na skalisko a vice zahalila se do sveho salu a pela si svou melodii.

Po delsi chvili, kde se vzala, tu se na morskych vlnach houpala lod. Devce trochu polekano ukrylo se za skalu a sledovalo, co se bude dit. Lod se blizila a vlny narazeli do utesu stale vic, cim blize lod byla. Byla krasna --bila -- kouzelne osvicena, jen lide na ni nebyly videt pomyslela divenka -- ale hned myslenku zahnala s omluvou, prec na palube nebudou lide moknout v tomto necase.

 A lod se stale blizila a nahle -- lod se zastavila, stoji. I svetelne odrazy se jen poklidne po hladine pohupovaly s vlnkami, ale stale se na te lodi nic nedelo, az po dlouhe chvili postava se na pridi lode objevila a clun na hladinu zacala spoustet. Devce zacalo dech tajit a jen premyslelo, kdo ze to asi na te lodi priplul a kolik lidi tam vlastne je. Asi by se mela sebrat a jinym lidem o lodi rici, ale nejak ji zvedavost nedovolila se ani pohnout. Postava nasedla do clunu a opet se blizila bliz k ostrovu. Jiz ted nebylo problemem rozpoznat muzskou siluetu v odrazu lamp z lodi, clun se blizil a jen kousek zbyvalo ke brehu. Ted se i clun zastavil a muz na nem polozil padla a povstal.

Protahl sve telo a vystoupil z clunu do vody, ktera mu sahala po kolena. Prikrcila se divka jeste vice, aby spatrena nebyla,  zatajila dech, snad aby ji slyset nebylo, coz nebyxlo mozne v ruchu vetru a deste, ktery smacel ted jiz dve postavy na ostrove. Muz pomalym a tichym krokem rozhrnoval vodu, ktera mu sahala stale nize nez ke kolenum a jiz mnoho mu na piscity breh nechybelo, kdyz svuj krok zastavil a do dali zamaval.

Divka otocila svuj pohled do mist, kam mavani smerovalo, ale nikoho tam nevidela. Usilovne zrak napínala, ale jen tma a zadny, byt sebemensi pohyb nezaregistovala, a tak jen premyslela komu mava, ale bala se jen pohnout, aby ji tady ten neznamy neobjevil. Ten posadil se na ten samy vycnelek skaliska, na kterem ona sama sedavala, lec nekoukal do dali more, ale celem byl otocen na pevninu. A jak tak muz sedel, mela divka cas si ho prohlednout..Jeho kaderave vlasy vetrem valy a tvar mel evidentne mladistveho vzhledu jemne holenou a i v nocnim svitu mesice bylo videt jeho usmev, ktery tvorily plne rty. Hrud obepinala  jen stroze zapjata kosile a odhalovala jeho pevne bricho, z kalhot pevne obepinajicich stehna mu stekaly kapky vody od jiz ustavajiciho deste. 

A jak tak tise pozorujic ho zasnila se divenka, ze takoveho prala by si sveho prince, najednou ozval se stekot psa z dali. O obratila sve zraky a poslouchala. Muz na utesu postavil se a opet do dali, zamaval, avsak stale divka nikoho daleko nevidela, a tak zvedave vyhlizela, kdyz nahle uvidela priblizujici se postavu. Muz seskocil z utesu a cekal, az k nemu postava dojde, zatimco divka premyslela, kdo to je. Znala vsechny lidi na ostrove, musi poznat i ve tme kohokoliv, a po minute priblizovani poznala divka muze jmenem Alechandro - mistni kluk, jenz se o divcinu prizen uchazel, ale marne, a po nejake dobe to vzdal.

Srdecne se oba muzi objali a mysle,  ze je nikdo neslysi, pustili se do hovoru - Toz te vitam brachu, jak je a co noveho? - ptal se tajemny muz a dale pokracoval - predal si jiz me poselstvi, co dal jsem ti jiz pred tydnem? - Alechandro sklopil hlavu a odvetil skoro provinile - nedal jsem jeste tuto zpravu, nebot jsem prilezitost nemel, ale ver ze slibuji, ze vykonam. oc si me zadal. - Muz pozvedl hlavu a polohlasne odkaslal. - Prijel jsem si ale dnes pro odpoved a ty ji pro me nemas a ja tolik doufal, ze uz budu moci vstoupit a oslovit divku sveho srdce.

Tato slova jako sip zasahla pozorujici divku a myslenky jen virily jeji hlavou -- miluje neznamy nekoho z naseho ostrova -- a koho? a proc? A tisice otazek ji napadalo, ale na zadnou neumela odpovedet. Neznamy poplacal Alechandra po rameni a hlasite mu rekl -- tot brachu dnes je polovice tydne a ja ti dam cas do konce tydne, a pak si prijedu pro odpoved.Tvym ukolem je predat zpravu a vyzvedet vse, o co jsem te zadal, a na to se otocil a pomalym krokem se zacal brodit opet vodou smerem k clunu, kdezto druhy muz pokyval hlavou a rychlym krokem se ztracel v cerne dali.

Opet z dali zacaly byt slyset stekoty psu a neznamy mladik se otocil, zastavil se, zamaval a snad by znovu zamiril k lodi, kdyby se necekane nestalo to, co se stat nemelo. Divka schovavajic se z nicehonic do hlubokeho ticha kychla. Neznamy zacal pohledem patrat v mistech, odkud zaslech tento prekvapujici zvuk, ale nic nevidel. Ale byl si vic nez jisty ze ho sluch nesalil, a proto obratil sve kroky a priblizoval se k tomu mistu stale blize. Devce, prestoze bylo promacene od deste, zacalo citit, jak ji poliva pot a strach, co se stane, az ji tady odhali. Ten muz ji nedal ani dychat. Ale muz se stale blizil a stale patral, co vlasne a odkud to slysel. Devce sledovalo krasnou postavu toho neznameho a skoro si prala aby ji tady nasel, ale strach ji nabadal, ze tohle se nesmi stat. Ale snad nejaky andelicek ji prispechal na pomoc a z druhe strany se zacal blizit se stekotem pes. A kdyz ho neznamy uvidel, prestal patrat po neznamem zvuku, otocil kroky sve a zamiril ke clunu.

Tolik ulevy jeste snat devce nepocitovalo, jako prave v tuto chvili. Krasavec rychle dobehl ke clunu a hlasite zacal padlovat smerem ke sve lodi. Kdyz divka videla, ze jiz z te dali nemohl ji zahlednout, opustila svuj ukryt a take drkotajic zubama zamirila ke svemu domovu. Jeste nekolikrat se otocila a videla, jak i lod jiz nabrala smer do dalekych vod. Po ceste domu premyslela stale nad tim, kdo byl ten neznamy a koho a komu ma co dat  Alechandro. S touto a jeste tisicerymi myslenkami dosla nepozorovana domu. Jeste ve vane ktera ohrivala její prokrehle telo, na to myslela a i usinala s touto myslenkou.

Ale take druheho dne rano, kdy jiz slunce stalo na obleze, vstavala se vzpominkou na - sama nevedela na koho. Rychle devce vstalo a koulo z okna do krasne, sluncem zalite zahrady. Spechem se oblekla do kratce strizenych saticek a vybehla opet smerem ke svemu ukrytu. Koukla se ted za svetla zasnene do dali, kam v noci lod zmizela, a mrzelo ji, ze ji tam v dali nevidi. Smutne hledela a ani si svou pisen nepobrukovala. Zahlcena myslenkama, rozhodla se jit zpet a vymyslet plan, jak vyzvedet, co Alechandro ma za úkol. 

Kdyz vratila se do mist ostrova, kde lidicky pobihali a vsichni si tady zili dle sveho obyceje sve pribehy, patrala pohledem, kde by asi mohla Alechandra najit. Probehla kolem nekolika vkusne postavenych domu, ale nikde ho nebylo, a zasla tedy hledat ho do jeho kovarnicky.

A vskutku tam ho i nasla. Pristoupila k nemu, a jako by se zajmem, hledela na jeho kovarskou palici, s niz hlucne mlatil do zeleza. A jak bylo jeho obycejem, tvoril veci vskutku obdivuhodne, otocil se na ni, usmal se s jeho jemnym usmevem a tise se ji optal -- copak te privadi az sem divko krasna. - S cervenymi tvaremi tichounce jen rekla - Prisla jsem se na tebe podivat. -Nevericne muz zakroutil hlavou a s vedomim, ze jiz kdysi rekla mu ona divenka, ze kovarne se bude vyhybat, aby jeho mysl nepokousela, dumal nad tim, proc zrovna dnes je primo zde, stoji vedle nej a nic nerika.Uprimne litoval v duchu, ze nesmi tuto divku milovat, to uz kvuli tomu, ze ona sama si to nepreje, a jeste z jineho, nikym neznaneho duvodu, a smutne se na ni podival.

A v tom dostal napad: otocil se k ni a rekl -- povim ti neco, co nevi nikdo, chces? --  Ano - skoro zvolala divka, ale pak se zarazila a jen sklopila oci. Postavil se proti ni a rekl -- Az posledni trpit mesicni osviti nas ostrov v tomto tydnu, ty budes mit moznost volit mezi svym stestim a nebo mezi svou osamelosti. -- Nechapave pohledla na nej divka svyma krasnyma očima. -- Vic ti jeste nepovim, rekl ji a dal zacal tlouci do sveho zeleza. Divka razne zadrzela mu ruku, ve ktere mel palici, a zvolala:  Povez mi vic, nechapu tva slova. -- On se k ni otocil znovu a rekl -- Dnes o pulnoci dozvis se vice -- a vic jiz Alechandro nepromluvil. Divka zklamane odesla, a presto ji myslenky, ac sama nechapala proc, utikaly k nocnimu dobrodruzstvi.

Divka cely den bloumala krasami, ale dnes ji nejak nic netesilo a jen touzebne cekala na pulnocni hodinu. Nemela zdani, co a kde vlastne ma cekat, a ani kde by mela byt, ale hlavou ji behalo vse mozne, jen ne nejaka rozumna myslenka. Jiz slunce zapadlo za mraky a zacala se snaset cerna tma, jen mesic do dali zaril a hvezdy mu pomahaly a divka zasnene sedela u sveho okna a premyslela, co se dozvi a kde a od koho, a proc. Nic ji najednou nesedelo a kazdy pohyb sledovala s tajemnym ocekavanim. Pulnocni hodina se blizila a s kazdou minutou se tajil dech vic a vic.

Najednou zahledla z okna, ze na zahrade nekdo je. Hodila pres sebe sal a vybehla za siluetou, avsak asi bezela pomalu, nikoho tam jiz nezahledla. Dlouho se stale rozhlizela, ale nic. Vratila se do pokoje a co zahledla -- Na jejim peclive ustalem lozi, v mistech, kde svou hlavu ukladala k spanku, lezela ruda ruze a u ni list s peceti. Vzala ruzi do ruky, privonela a uhledne poskladany list papiru s prekrasnou peceti tajemne vzala do ruky. Polozila ruzi a rozlomila pecet, aby odhalila co v liste bylo psano.

Cerne psanym uhlednym rukopisem tam stalo -- Ma milovana a nejdrazsi,  presto ze vim, ze devce jsi zcela pocestne, chtel bych te pozadat o schuzku. Jiz dlouhy cas mam te ve svem srdicku a mnoho chvil myslim jen na tve ja. Prijd v nedelni vecer k altanku a tam ti nekdo povi, kde se s tebou chci sejit. Dekuji za duveru. Mam te rad.

Kdyz divka precetla si slova v liste napsane, prvni myslenka zaletela k neznamemu z lodi. Ze by Alechandro ji sem ten vzkaz polozil? A nebo kdo a proc a kdo to psal? Opet ulehla s mnohymi nezodpovezenymi otazkami k spanku.

Rano, prvne jak oci otevrela, spatrila list ve sve dlani, se kterym celou noc spala. Rozbehla se tedy zeptat se Alechandra, ten vsak nic nerekl, jen jednou vetou jí odvětil: To co vis, budiz ti darem, ktery ti bude nosit stesti mnoho casu.

A tak minuty tise plynuly, divka cekala na vytouzeny nedelni cas, kdy se snad priblizi k odhaleni zahady, ktera ji spanku nedavala. Ale jeste tehoz vecera po setmeni sebehla dolu ke skalisku, aby tam myslenky uklidnila. Sedla na utes a zahledela se do dali. A snad se ji to zdalo, ale videla hooodne daleko nejake svetlo, ktere se odrazelo na houpave hladine, tak si prala, aby to byla lodicka, kterou one noci videla, ale ani se nepriblizoval ten odlesk, ani neoddaloval. Po dlouhe dobe sla za svou ruzickou a svym tajemstvim.

Druheho rana psal se den nedělní. Divka od rana jen premyslela, jak svou jemnou krasu jeste vylepsit. Vlasy dvakrat umyvala a nescetnekrat precesavala, saty peclive nazehllila. A kdyz paprsky slunecni jiz nehladili jeji tvar, nebylo co na divce jiz vylepsit. Za prvnich tmavych stinu vesla divka do altanku a tise se usadila v ocekavani, kdo tam prijde.

Za kratkou chvili objevila se postava a blizila se k ni. Po chvili poznala chuzi Alechandra a tak take bylo. Dosel az k altanku, pozdravil ji a obdivne pochvalil, jak je dnes krasna. Nabidl ji sve rame a poprosil, aby sla s nim k utesu. Najednou se v divce probudil pocit strachu, ale Alechandro ji odvetil, ze se nemusi niceho bat a at pamatuje na to, ze by nikdy nedopustil, aby ji nekdo ublizil. A tak s duverou s nim sla. Jiz po ceste videla svetla lodi. Nemylila se, jen nechapala, proc to poselstvi bylo pro ni a odkud ji neznamy zna.

Pomalu dosli ke skalisku, kde cekal onen krasny mladik s kytici ruzi. Uklonil se pred divkou a pravil: Kdyz jsi byla jeste hodne male ditko, byl jsem na tomhle ostrove, a jiz tenkrat jsem te miloval, ale otec poslal me k namornictvu, abych pry sveta okusil, a pak ve svete nasel sobe nevestu, ale ja uz tehda vedel, ze svou vytouzenou princeznu nemuzu najit nikde jinde, nez na nasem ostrove snu. A na vzdory svemu otci dnes se te tady ma mila ptam -- vezmes si me za muze a dovolis mi s tebou tady na tom krasnem miste zit??? Otci tim dokazu, kolika veci v svete sem se naucil, i nevestu mu predstavit budu moci, a tim splni se muj sen zit opet na sousi a v blizkosti tve.

Devce poznalo v mladikovi ted jiz sveho mileho kamarada, kvuli kteremu nikdy zadnemu muzi nedovolila, aby ji mohl milovat, a s laskou opet probuzenou mu rekla -- Tolika casu jsem tady na tebe cekavala a tebe vyhlizela, svou lasku ti po vlnkach posilala. Ano chci te za muze.

A s tou krasnou vetou spolecne ruku v ruce blizili se k domovu, kde oba spolecne mnohe chvile travili, a rozhodnuti za ranniho rozbresku otci tuto zpravu oznamit, prosedeli spolu cely nocni cas v altanku a spolecne vzpominali na mnohe krasne chvile a tesili se na dalsi rano. Oznamili novinu otci a byla svatba. A jesttli neumreli, ziji stastne dodnes .